Archived Article

EAGLES postupují v TV Show "Československo má talent" na Primě

Konkurz byl na Vyšehradě, v hotelu Corinthia Towers. Sešlo se tam mnoho talentů i netalentů. Rozhodně tam bylo na co koukat. Po registraci jsme se převlékli do našich krásných uniforem, protáhli ztuhlá těla a pustili jsme se do rozcvičky přímo u vchodu do metra. Zachytili jsme pár zvědavých pohledů, což nás trochu nabudilo a pilovali jsme dál sestavu. Všude byli samé kamery a fotografové. Nás to ovšem nerozhodilo. S nervozitou si už umíme dávno poradit - jinak bychom přece na našich soutěžích nemohli vystupovat s takovým nadšením a sebevědomím :-) Někdy kolem 11. hodiny pro nás přišel producent a rozdal nám soutěžní čísla. „7099“ mělo být naše šťastné číslo. Později nás odvedl do hotelu, kde jsme měli čekat s ostatními, kteří čísla již dostali. Zhruba v 1 hodinu vyhlásili tzv. Divokou kartu. Divoká karta spočívala v tom, že kdo jí najde, automaticky postupuje do dalšího kola. Lidé ze štábu tu Divokou kartu schovali v okolí Vyšehradu. V ten moment, kdy to bylo vyhlášeno, se všichni vyřítili ven hledat ten vzácný „poklad“. Ing. Pavel Nulíček, jeden z členů naší soutěžní party, řekl: „Já Vám jí přinesu!“ a vyběhl ven s davem. Všichni jsme jen kroutili hlavami a pochybovali jsme. O 15 minut později jsme byli už známí jako nálezci Divoké karty - díky Pavlovi a jeho nadšení pro hru na schovávanou :-) Každý si nás tam fotil a natáčel, byla to sranda. Stali jsme se prvními postupujícími z Pražského castingu :-) Přesto jsme museli ukázat naši sestavu produkci. Potřebovali si nás natočit v “akci“. Ovšem potřebovali jsme vyšší strop, než byl v hotelu. Proto jsme se přesunuli ven, kam nás přišlo mnoho lidí podpořit, včetně Spirit cheer teamu. Nebyl to náš nejlepší výkon, ale zase nic za co bychom se měli stydět. Domů jsme odcházeli s pocitem dobře vykonané práce.

Další casting se konal 11.8.2010, tentokrát až v Brně. Když jsme v 7 hodin ráno vyjížděli z Prahy, věděli jsme, že máme před sebou velmi dlouhý den. Vyjeli jsme však s velkým nadšením. Když jsme v 10 hodin dorazili před slavné Mahenovo divadlo, produkce již na „talenty“ čekala. Natočili si každého, jak vstupují do divadla. Potom Nás hned odvedli na jeviště, abychom zkusili výšku stropu a neměli jsme problém se sestavou. Vše bylo v pořádku a šli jsme tedy k registraci. Pak už nás čekaly jen hodiny čekání :-( Všimli jsme si, že tam nejsme jediný cheerleadingový tým – cheerky přijeli také z Opavy a z Ústí nad Labem. Natáčení mělo začít v půl 1. Ještě než se začalo jet na ostro, točily se velký scény před divadlem, kam šli všichni soutěžící. Hromadné mávání na kameru a později i nadšení z přijíždějící poroty. Pak vše začalo na ostro. Když jsme se dozvěděli v kolik máme přijít na řadu, zděsili jsme se. Měli jsme být úplně poslední a to až o půlnoci. Kluci se tedy rozhodli, že nebudou do té doby čekat v divadle. Vydali se do města na oběd a cestou se stavili v parku, kde se trochu prospali. My s Niky jsme se převlékli do nových, naprosto krásných uniforem a šli jsme obhlížet situaci na jevišti. Porota se zdála milá a diváci taky. Vydrželi jsme se koukat zhruba 5 hodin, poté jsme se šli nalíčit a učesat, abychom byli připravené na náš první rozhovor. Během dne jsme se spřátelili s mnoha soutěžícími. Někdy kolem 7. hodiny večerní jsme dělali rozhovor, který trval přibližně 15 minut. Vyptávali se nás na cheerleading, na podrobnosti ohledně toho sportu, na nás tým, zajímalo je vše. Pak před námi byly ještě 4 hodiny dalšího čekání. Většinu času jsme si povídali, koukali na ostatní soutěžící, pospávali a jedli. Před 23. hodinou pro nás přišli, abychom se šli připravit do zákulisí. Konečně je to tady, říkali jsme si. Bohužel na nás všech byla cítit silná únava po všech těch hodinách nekonečného čekání. Párkrát jsme si ještě zkusili sestavu, abychom byli v té správné noční formě. Na řadu jsme přišli v půl 12. v noci! Čekali jsme tam 14 hodin a byli jsme hrozně moc unavení. Ještě než jsme vešli na jeviště před obávanou porotu, povídali jsme se si moderátory, kteří byli skvělí, vtipní a moc milí :-) Nastoupili jsme tam s hlavou vztyčenou, únavu jsme nedali znát a začali o sobě povídat. Když Niky zvedla palec nahoru, začala hrát hudba a my konečně mohli předvést to, kvůli čemu jsme tam tak dlouho čekali. Sestava se nám povedla na jedničku s hvězdičkou. Byli jsme sami se sebou spokojeni na 100%. Ovšem porota měla jiný názor. Do dalšího kola nás bohužel nepustili. Jak jsme se později dozvěděli tak proto, že před námi již postoupil jiný tým, který se věnoval cheerleadingu. Byla to veliká škoda, ale nedá se nic dělat. Rozhodně jsme si ten den užili, získali jsme nové zkušenosti a máme skvělé zážitky :-)

fotky již brzy …

Jitka Šedivá